Irsibil
Vítejte na stránkách věnovaných mi a mým zálibám.
Jsem ztřeštěná 20letá holka z Ostravy, která miluje přírodu. Když jsem se ve 14 letech rozhodovala na jakou školu půjdu, byla jsem přesvědčená že veterinární lékařka je to pravé pro mě. Na tu školu bych opravdu šla, ale poslední den před odevzdáním přihlášek na střední školu jsem si to rozmyslela a tak je ze mě zahradnice :D Úspěšně jsem odmaturovala a po třech semestrech na vysoké škole (obor systematická biologie a ekologie) si velebím doma, prozatím bez zaměstnání.
Všetci sa mi smejú, že som iná, ja sa Vám smejem, že ste všetci rovnakí.
Kytičky mám ráda, ale mou největší vášní i přes snahu všech učitelů zůstala zvířátka. Doma mám papouška horského Kubíka, pejska chodského psa Qipa a ještě jednoho choďáčka (nebo spíše choďandu) Friedu máme u babičky.
Mým nejoblíbenějším zvířetem byli ještě donedávna koně. Teď se však před ně vyhoupli pejsci. Možná proto, že je mi jasné, že na koníka asi nikdy mít nebudu, ale především se o to zasloužil náš borderák, se kterým jsem běhala agility :) Jsem členkou Sportovně kynologického klubu v Ostravě - Třebovicích a agility se věnuji i s Qipem.. Není to však jediný sport, který provozujeme - více se můžete dovědět v sekci Qip na těchto stránkách :)
Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.
Mezi mou další vášeň patří fotografování. Prozatím se jenom učím, ale myslím že už teď moje fotografie stojí zato - minimálně pro potěšení. Vlastním EVF zrcadlovku "Konika Minolta Dimage A1" a je to rozdíl oproti kompaktům na které jsem byla zvyklá. Každopádně je to složitější, ale fotky z něj mají výrazně lepší kvalitu :)
Ten, kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata.
Řekli o mě...
"Co si o mě myslíš?"
Tak na tuhle otázku mi nebylo mnoho lidí schopno odpovědět.. většina začla - "Hezká, milá... " a u toho skončili... na mou otázku"A co záporné vlastnosti?": sklopili oči, skryli svědomí a pokrytecky řekli: "žádné nemáš"..
(Jediný komu věřím, že si to skutečně myslí, je můj přítel...)
A tady je to, co o mě napsali Ti, kteří mě znají:
No asi budu upřímná :-) Ale neber si to pak špatne, jo?
Ale začnu tím, co mám ráda - jseš strašně fajná holka, která jde do všeho s plným nasazením, do všeho, co Tě nějak nadchne jdeš absolutně naplno a čekáš od toho to samé- že Ti to dá co nejvíc, což se ti ale někdy nepodaří, nemusí to ale být chyba ani jednoho... ty se to snažíš vyřešit, proč se to tak stalo.... když Tě někdo potřebuje, většinou pomůžeš- teda pokud nemáš náhodou domluvené něco s někým jiným, zajímavějším, kdo by do Tebe nesypal jenom problémy, ale mohla bys z toho setkání profitovat i Ty. Tím vážně nemyslím nic špatného, jenom že by sis měla dát bacha na to, že všeho moc a hlavně opouštění a zbytečné odbývání některých lidí Tě může stát jejich lásku, vstřícnost a přátelství. Ale když chceš, dokážeš být ten nejlepší a nejoptimističtější člověk na světě. Stačí, abys viděla člověka, který ti dodává energii, kterého máš ráda, ze kterého si bereš dobrou náladu a hned jsi sdílnější, milejší... a za toho člověka, který je to tvoje sluníčko jsem moc ráda, hlavně si dej pozor, jestli ses na něho moc neupla. abys pak nakonec nebyla závislá. Ale je určitá závislost, která je zdravá a tu myslím máš- a to je závislost na dlouhodobé dobré náladě. A tu mám na tobě nejraději :-) a abych nezapomněla v neposlední řadě- ty ztřeštěnosti, co dokážeš vyvádět, to, že si dokážeš dělat ze života nevýslovnou prdel, to na tobě miluju... že dokážeš žít tak jak chceš, s kým chceš, to zasluhuje obdiv... a zároveň gratulaci tomu, díky komu jsi šťastná- takže sečteno podtrženo- pokud nejsi u svojeho zdroje... radši ani nemyslet... a na tom není nic špatného :-)
fuj já se rozepsala....no jestli se naštveš, promiň, doufám, že to správně pochopíš
Ahoj zlatíčko.. No znám tě už hodně dlouho.. Nikdy nezapomenu, jak jsem přišla první den do nové třídy, Broňa mmě seřval že mu sedím na místě, jinak se se mnou nikdo nebavil... A pak si jen vzpomínám na tu sladkou blondýnku, za kterou jsem si sedla a která se na mě otočila a zeptala se mě: "Prosímtě nevíš jak se píše římsky dvojka? Chtěla bych si podepsat pouzdro.." Od té doby sme to tak nějak táhly spolu.. Vzpomínám jak jsme si stavěli bunkry, prolízaly všechny keře..Jak jsme se staraly o ptáčka, který potom umřel, a taky jak jsme se pak rozhodly že si koupíme myš. Taky si vzpomínám jakou radost jsem tím udělala mamce, když tam myš asi třikrát utekla a rozkopali jsme celý byt. Jak jsme se chtěly přestěhovat na rodový statek a mít tam spousty zvířat a vesele tam žít..Jak nám to tehdy připadalo jasné úžasné a jednoduché...Je sice fakt, že po dokončení základky jsem na Tebe neměla moc čas.. Nová škola, první pořádná láska.. Je mi to trochu líto, ale jsem strašně ráda, že jsme se dali takhle zpátky dohromady.. když na mě pak přišla krize.. Ty a Franta jste byli moje velká opora.. Možná si to ani ani neuvědomujete, ale já jsem Vám za to strašně moc vděčná..Jsem strašně ráda že jsi s ním a že jsi s ním šťastná... Někdy vám to trošku závidím, ale to vždycky hned rychle přejde, protože mě vždycky nějak dokážete rozesmát..(vyleze kapr na kopec a zařve....) Už si vás ani nedokážu představit odděleně, prostě patříte k sobě.. Ale to už trochu odbíhám... Jak jsi psala..spousta lidí o Tobě řekne že jsi hodná, milá a pěkná..Ale to Ty opravdu jsi..Ale když na to přijde, dokážeš být taky pěkná potvůrka..Nejhorší je když Tě někdo naštve nebo když něco opravdu hodně chceš.. Ale vždycky se mi líbí jak se tak usměješ a řekneš : "no co, jeho mínus, neměl mě štvát" to se pak musím vždycky chlamat..Nedokážu teď udat konkrétní příklady.. Ale prostě s určitostí vím, že to tak je.. Je prostě strašně super, jak dokážeš být sama sebou.. Mám Tě ráda a už ani nevím, co bych napsala.. Mimochodem ty stránky jsou super a fotečky jsou moc pěkné... a těším se na všechno co spolu ještě prožijem...
no..snad se to teď odešle, znova by se mi to psát nechtělo
A na konec jeden příběh...
Bylo jednou slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět. Měla vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, až na svého chlapce. On byl stále s ní, ve všem jí ochotně pomáhal. Jednou mu řekla, že kdyby někdy mohla vidět, hned by se za něho vdala. Stalo se jednoho dne, že se konečně, po dlouhé době našel dárce, který jí mohl dát nemocnou část očí. A tak se těšila, že konečně uvidí svět a taky svého přítele. Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat, jestli si ho vezme. Dívka se usmála, ale když otevřela své "nové" oči a uviděla ho, byla v šoku. I on byl slepý. Začala přemýšlet o svém životě a nakonec slepého chlapce odmítla. Ten smutně odešel, z očí mu tekly slzy. Po pár dnech jí přišel dopis. Byl od něho. Chlapec jí děkoval za všechny krásné chvíle, které spolu prožili. Na konci dopisu stálo "A dej prosím pozor na moje oči"...
Mí přátelé...
Myslím, že každý, kdo jím je to ví.. i Tak bych jim ale ráda poděkovala za to co pro mě dělají a za čas který s nimi mohu trávit - jste všichni úžasní a já jsem moc ráda že vás mám, zlatíčka moje :-* 
